Budova někdejší zámecké vodárny leží na levém břehu řeky Vltavy. První, z větší části bez pochyby dřevěnou vodárnu, tu přikázal postavit Ondřej Ungnád ze Suneku okolo roku 1550. Jednalo se o zařízení na dvou dobu moderně vybavené. Součástí bylo mj. čerpadlo, které hnalo vodu železnými rourami z řeky až do kašny na zámku. Převýšení bylo zhruba 12O metrů, proto „není povědomo, aby ve všem Království českém voda tak vysoko vedena byla“. Vodárna trpěla častými povodněmi (např. v roce 1595 a 1598), a ta z roku 1619 se jí stala osudnou.

Novou kamennou budovu vodárny dal vystavět kníže Josef Adam Schwarzenberk roku 1735. Její úpravy proběhly v letech 1822 a 1835. Důležitou roli však v historii vodárny sehrál rok 1861. Tehdy přibylo nové kolo a hlavně dvě turbíny, pomocí nichž se voda hnala až do vodojemu v zámeckém parku.

Na venkovních fasádách vodárny, která svému poslání přestala sloužit zhruba před 40 lety, bychom mohli vidět 10 letopočtů a rysky, které označují povodňový rok a tehdejší výšku hladiny. V interiéru potom zbyla unikátní pístová pumpa z roku 1932, která je technickou památkou.

V zámeckém parku dodnes také stojí patrová vodárenská věž v novogotickém stylu, do kterého byla čerpána voda z vodárny u řeky. Za ní je potom menší nádrž na vodu.