Vorařství, které má původ pravděpodobně ve 12. století, patří dnes již k zaniklým tradicím. K jeho zániku přispělo rozšíření železniční a automobilové dopravy, budování přehrad a omezení využití dřeva ve stavebnictví. Poslední plavba z Červenských proudů k Orlické nádrži se uskutečnila v roce 1960.

Ve středověku sloužil k účelům voroplavby téměř celý tok Vltavy od Vyššího Brodu. Na přelomu 19. a 20. století se ročně na Vltavě převáželo s pomocí vorů asi 0,5 mil. m3 šumavského dřeva, které mířilo hlavně do Německa. Přepravovaly se i jiné suroviny jako například sůl. Mezi typické vorařské vesnice patřil Purkarec a dnes již zaniklé Jaroslavice. Tradice voroplavby je spojena s historickým spolkem Vltavan Purkarec, založeným v roce 1902 lesními dělníky z hlubockého a poněšického polesí, kteří v podzimním a zimním období pracovali v lesích a připravovali porážené dříví pro dopravu po řece Vltavě. Dříví bylo dopravováno na tzv. vaziště – splazy, kde se třídilo a počátkem jara se klády svalovaly do řeky a plavci z nich vázali jednotlivé tabule - vory o čtrnácti až šestnácti kládách. Připravené jednotlivé tabule se spojovaly a tvořily tzv. pramen, tj. voroplavební jednotku zákonem stanovené délky a šířky s vybavením. Průměrná délka bývala 80 - 140 metrů.

Prapor Spolku Vltavan Purkarec

Již od samého vzniku si jednotlivé vltavanské spolky pořizovaly charakteristické sváteční kroje. Po vzoru pražských vltavanů jsou to kroje v podstatě jednotné, které se liší jen typem pokrývky hlavy: bílé plátěné kalhoty, modré sako se zlatými knoflíky a kotvičkami, červenobílá pruhovaná košile, kolem pasu červená šerpa a na hlavě nízký tvrdý černý lesklý cylindr se širokou kobaltově modrou stuhou. O vzniku kroje se traduje, že je dědictvím po revolučních námořnících francouzského obchodního loďstva. Dodnes se takový - anebo některé jeho součásti - nosí ve Středomoří, na lodích a v přístavech francouzského a italského jihu. S tradicí voroplavby je spojován i typický vorařský folklór, především pak lidové „šífařské“ písně.

Vltavanské kroje

Spolky Vltavan se od samého začátku těšily velké vážnosti a zájmu všech místních i okolních obyvatel. Hlavně jejich slavnostní průvody ve stylových krojích s historickými prapory a se spolkovými kapelami byly a jsou ozdobou každé z jejich oslav. Do spolků Vltavan se hlásily mnohé významné osobnosti nebo se tyto stávaly jejich čestnými členy (herci, malíři, hudebníci, primátoři atd.). Plesy vltavanů jsou stále velmi oblíbené a tvoří významnou část kultury v místech působení spolků. Přes 100 let trvání vltavanských spolků je dostatečným předpokladem, že spolky zdárně proplují i 21. stoletím.

V současnosti nese tradici vorařství v okolí Hluboké nad Vltavou Vorařské muzeum Purkarec - síň voroplavby na Vltavě. Síň obsahuje sbírku dobových předmětů, nářadí a dokumentů. Jsou zde instalovány informativní panely o spolcích Vltavan. Síň je dokladem práce a způsobu života vorařů a šífařů v povodí Vltavy. Muzeum je přístupno od května do září každý den kromě pondělí.

Vorařské muzeum Purkarec

Od roku 2006 se jednou ročně (obvykle v červenci) v Purkarci konají závody dračích lodí.