Rybářské slavnosti - úvod

Jihočeské rybářské slavnosti

Připomenout tradici rybářství v regionu si dala za cíl Místní akční skupina Hlubocko – Lišovsko. Proto od roku 2007 každoročně pořádá Jihočeské rybářské slavnosti, které lákají tisíce návštěvníků, a to nejenom na samotný výlov jihočeských rybníků, ale i na kulturní program, který na hrázi rybníka výlov doprovází.

Zazpívat si s kapelami, ochutnat rybí speciality, zhlédnout okrasné barevné ryby či ukázky tradičních řemesel, posedět v pivním stanu či projít trh, účastnit se pasování významných osobností do cechu rybářského, tím vším si mohou návštěvníci zpříjemnit samotný výlov. Nechybí ani prodej vylovených ryb a dětské atrakce a soutěže. Každoročně je pro návštěvníky slavností připraven i doprovodný program. V den slavností nabízí blízký Lovecký zámeček Ohrada zdarma prohlídky expozice rybářství, Dvůr Vondrov zase poskytuje zdarma jízdy na koních a Rybářství Hluboká prohlídky svých sádek. S Jihočeskými rybářskými slavnostmi je spojen i „týden rybích specialit“ ve vybraných restauracích v regionu.

Místo slavností se každý rok mění. Konají se buď na hrázi Munického rybníka nebo rybníka Bezdrev. A to z toho důvodu, že jsou tyto rybníky – jak říkají rybáři – na dvě horka. To znamená, že se loví obrok – jeden rok v Munickém rybníku a druhý rok v Bezdrevu.

Takže neváhejte. Rybářské slavnosti na Hluboké jsou tu každý rok pro Vás.

 

Výlov rybníku

Při výlovu se na rybníku jako první objeví strojič. Jeho úkolem je vypustit vodu, to znamená stahovat vodu, aby ryba sešla z místa kde se paství, nepoplašena až k lovišti. Těsně před výlovem dojede fišparta. Složí vše potřebné pro výlov na kádišti. Rybáři říkají kadiště a o rybách mluví jen v jednotném čísle. Samotný výlov začíná sháňkou. Ryba se shání úderem bidla "bacítka" o hladinu do loviště. Baštýři na lodici vyvezou na místo zátahu nevod - obrovskou síť se závažím a s plováky. Nadouvající se nevod vlečou lovištěm hajní a pěšáci za silná lana, kterým jinak neřeknou než provázky a přitahují jej ke kádišti. Při tažení se opírají o dno holí, které jinak neřeknou než klika. Když je nevod dovlečený do středu loviště musí se ryba zdvihnout v nevodu ode dna, aby se jí nezašlemovaly žábry a nelekla. Když je nevod přitažený ke kádišti nastává vydávání. Dnes se ryba z nevodu vybírá mechanickým keserem, nikoliv ručně do řešátek. I třídička je mechanická. Podle starého rybářského počítání se ryba počítá do páru až do "pětimecítma" což je padesát ryb. Ryba se od rybníka odváží v kovových bednách s kyslíkovou bublinou. Pokud se rybník sloví, vydá fišmistr poslední povel: Hoří!. To je povel pro místní lidi "čapíky", že mohou volně uvázlou rybu v bahně lovit. Je to pěkná podívaná na břehu. Horší pro rybáře, když se musí brodit vodou, bahnem a někdy i prorážet led a rukama pracovat v ledově studené vodě.

Něco málo z historie

První písemné záznamy o zakládáni rybníků a o rybničním hospodářství v českých zemích jsou již z 11. a 12. století. Nejstarší rybníky tehdy patřily klášterům a od samého počátku sloužily k chovu kapra, který byl tehdy důležitým postním jídlem. Předkem evropské kulturní formy kapra byl kapr dunajského původu a brzy se ukázalo, že je velice vhodný pro chov v rybnících. Stejně úspěšných výsledků nemohlo být totiž dosaženo s žádnou jinou rybou. Kaprům se u nás dařilo, a tak české rybníkářství dosáhlo postupně co do počtu rybníků a produkce kaprů prvního místa v Evropě. Již středověké rybníkářství usilovalo především o kvalitu. Kapr se pokládal za nejchutnější rybu a dostával přednost i před pstruhy a lososy. Proto nelitovaly kláštery, panství a města vysokých a stále rostoucích nákladů na výstavbu dalších rybníků.

Ve 13. století byly již rybníky běžným příslušenstvím feudálních panství. Od poloviny 14. století přibývá tolik zpráv o zakládání rybníků, že je možné toto období označit za první významnou rozvojovou fázi rybníkářství.

Zlatý věk rybníkářství začal v českých zemích koncem 15. a pokračoval po celé 16. století. V té době dochází k bouřlivé výstavbě rybníků, ty jsou pokládány za velmi výnosné investice a proto se v jejich budování angažuje nejen šlechta, ale i svobodná města či jednotliví měšťané. Namísto individuálních rybníků se po celých Čechách, na Moravě i ve Slezsku začínají stavět celé rozsáhlé rybniční soustavy. Odhaduje se, že koncem 16. století zde existovalo kolem 25 tisíc rybníků o celkové výměře kolem 180 tisíc hektarů (tedy více než trojnásobek současného stavu).

Významnou osobností konce 15. století byl Vilém z Pernštejna, který na převzatém panství Hluboká nad Vltavou začal budovat rybníky a vytvořil v jižních Čechách první ucelenou rybniční soustavu s hlavním pětisethektarovým rybníkem Bezdrev. Zhruba ve stejné době začala vznikat další velká rybniční díla a soustavy v okolí Třeboně. Prozíraví Rožmberkové zde vybudovali desítky nových velkých rybníků (např. Starý Koclířov /1491/, Ruda /1495/, Velký Tisý /1503-1505/). Vynikajícím rybníkářem v jejich službách byl Štěpánek Netolický, který vedle samotných rybníků začal v roce 1508 budovat i vodní osu třeboňské rybníkářské oblasti, 45 km dlouhou Zlatou stoku, která poté umožnila zřídit další velké rybníky - Opatovický (1510-1514), Horusický (1511-1512) či Kaňov (1515).